Miroslav Žamboch

Mělo to být stručné, úderné a rychlé. Místo toho mám dvě stě padesát stran a stále nejsem u konce. A stále to košatí. Rozhodl jsem se pro následující postup: Napíšu všechno, co si myslím, že je třeba, a pak to nemilosrdně ořežu. Třeba se vrátím k té jednoduché lince, co jsem měl původně v plánu. A nebo také ne : - ) život není peříčko, ale pořádné péro, že ano. Ve vakuu peříčko i péro (listové od náklaďáku se zvýšeným množstvím Si) padají úplně stejně rychle!