Miroslav Žamboch

Poslední den před vánočními prázdninami jsem měl dlouho odkládanou besedu  s malými čtenáři na jedné škole. Protože obvykle hovořím krátce, rozhodl jsem se, že spolu s dětmi a paní učitelkou v průběhu besedy dáme dohromady pohádku. Nejprve jsme se domluvili na osnově a pak podle ní společnými silami pohádku sepsali. Autory uvádím pouze křestními jmény, protože jsem tak rychle nedokázal získat svolení rodičů :)

Osnova (jen a jen dle přání dětí):

1. Pohádka bude o škole.

2. O dárcích ve škole.

3. Mělo by tam být poučení o učení.

4. Dobře to dopadne.

------------------------------------------------

O velkém hádankovém souboji

Autoři: Karolína,  Kristýna, Žaneta,  Jakub ,Daniel, Jiří, Andrea,  Alexandr, Miroslav

Byla jednou jedna škola, ani velká ani malá, a děti se v ní rády učily. Před Vánocemi si naplánovaly vánoční besídku a přinesly si na ni dárky pro sebe i pro paní učitelku. Děti shromáždily dárky na hromádku na lavice a těšily, až si je začnou rozdávat.  Jenomže nedávaly pozor, a nevšimly si, že okolo školy prolétá na létajících sáních tažených draky zlý duch, který se jmenoval Nepřítel Vánoc. Ke vší smůle bylo jedno okno pootevřené.

A zlý duch Nepřítel vánoc úzkou mezerou k dárkům na lavicích přidal ještě jeden, svůj vlastní, extraspeciálně zákeřný dárek.

Zazvonil  školní zvonek a  besídka začala. Po zazpívání koled, které měli všichni tak rádi, Jirka jako první  začal rozbalovat dárek, na němž  bylo napsáno jeho jméno.  Původně byla v krabičce krásně červená limuzína Škoda. Teď už to však nebyla pravda, Nepřítel Vánoc se o to postaral.  Jirka rozvázal poslední uzlík na balíčku, něco kovově cinklo a na zem se vysypaly ostré železné kusy. Chvíli vypadaly jako hromada smetí, ale pak se složily dohromady a proměnily se v rachotící rychle se zvětšují stroj s drapáky a ostrými kotoučovými pilami místo rukou. Tam, kde lidem tepe srdce, měl   velký motor, který najednou sám od sebe sám nastartoval. Pily se roztočily, ocelová kola zarachotila a děti začaly ustupovat ke stěnám, aby jim hned v první chvíli stroj neublížil.  

Současně se začaly otevírat i další proměněné dárky. Plyšoví draci se měnili ve skutečné příšery chrlící oheň, čertovské masky ožívaly a pídily se po krvi, panenkám narostly zuby a mlsně se dívaly po dětech krčících se v koutě třídy, která byla najednou rozlehlejší než největší náměstí na světě a dveře na chodbu se ztrácely v nedohlednu.

"Stůjte!" zastavila paní učitelka oživlé příšery, dříve než se vrhly na děti. "Tady jsme se ocitli v pohádkovém světě, kde platí pohádková pravidla!  Vyzývám vás k hádankové soutěži, prohrajete-li, zmizíte a už vás tady neuvidíme!"

Stroj drapák se začal smát. Zlý duch Nepřítel Vánoc, ho stvořil tak, aby zvítězil v každé hádankové soutěži.

"A když vyhrajeme, rozřežu vás na kousky," roztočil své pily ještě zběsileji.

"A my je sníme a krev vypijeme!" přizvukovaly  oživlé čertovské masky.

Kuba  měl hádanky rád a dobře si pamatoval jednu hodně těžkou z nedávné hodiny matematiky. Předstoupil před ostatní a začal.

"Je jeden otec, ten má čtyři syny, každý syn má jednu sestru. Kolik má otec dětí?"¨

Oživlé masky a zubaté panenky pobledly, protože odpověď neznaly, ale stroj vítězně zarachotil.

"PĚT! Má pět dětí!"

A bylo to správně.

"Teď je řada na vás," zaburácel stroj. “Je to domeček plný koleček, co to je doopravdy?!"

Malá Kristýna zvedla ruku a přihlásila se přesně jak byla zvyklá při vyučování.

"Prosím, jsou to hodiny," zasmála se.

A bylo to správně.

Jedna jedna, stav vyrovnaný, uvažovaly děti s paní učitelkou. Zatím se nemusely  bát.

"Kdo nosí dárky dětem   v Rusku?" vypálil Daniel.

Stroj zakoulel černými skly.

"To ten starý mizera děda Mráz, co má sáně vždy plné balíčků," zaklel, ale současně měl pravdu.

A vedl, dva jedna.

"Nemá plíce, přece dýchá, studená a věčně tichá -" začal další hádanku.

"Je to ryba," vykřikla Karolína bleskově.

Často s tátou chytala ryby a všechno si o nich pamatovala.

"Neee! zavyl stroj.  "Je to správně," musel přiznat.

Naklonil se, aby řekl další hádanku, ale nestihl to.

"Čtyři rohy, žádné nohy, chodí  ale nohy nemá!" zahlaholily všechny děti současně.

Tuhle hádanku se naučily ve vyučování a moc se jim líbila. Dveře měly přímo ve třídě a mohly se na ně dívat kdykoliv chtěly.

Stroj přemýšlel, masky kvílely až z nich prýštila krev a vypadávaly jim zuby, ale nikdo nemohl na nic přijít.

"Je to krokodýl s amputovanýma nohama," zkusil to nakonec stroj nejistě.

"Špatně!" zakřičely děti,"Jsou to dveře!"

Stroj zasyčel, změnil se v malé auto a s ním se zpět proměnily všechny dárky v to, co původně byly.

A Vánoce mohly začít, zlý duch byl opět poražen jako pokaždé. Ale tentokrát ho poprvé zdolaly děti v těžké hádankové bitvě.

P.S: Hádanka o rybě je však vy víte z které knihy :)))