Miroslav Žamboch

Tak, dopsal jsem Zakuti do oceli. Plánoval jsem to o sto stran kratší a stejně jsem ještě spoustu věcí musel vypustit. Ale konec je pozitivní, samozřejmě: A tak tam šťastně žili až do smrti : - ). Tenhle týden jsem využil volnějšího tempa a byl se párkrát protáhnout. Chtělo by se to hýbat pravidelněji, mám pocit, že unavené nohy nejsou ani mé, ale stálo to za to. Od slunovratu uběhl víc než měsíc a je to znát, ranní a večerní stíny začínají mít kvalitu pozdních léta a v jejich zákoutích se pomalu plíží melancholie...