Super řidiči a Války strojů
Na motorce se dálnici vyhýbám jak čert koupání ve svěcené vodě. V pátek mě ale zradila navigace, nedokázal jsem spárovat Tomtom Ridera s telefonem Evolveo, díky tomu jsem přejel odbočku a protože jsem měl slejváku plné zuby, najel jsem na dálnici, abych se dostal domů. Asi čtyřista metrů před sjezdem na Horoměřice, kdy už jsme měl jízdy v proudu deště v pomalém pruhu mezi kamióny plné zuby, se dálnice ucpala. Prostě jedni sjíždělil, druzí přijížděli - kolona, zácpa. Naštěstí motorka má své výhody, pomalu jsem jel po krajnici, místa dost. Spousta řidičů mě pouštěla dál, abych mohl vypadnout, ale asi třice metrů před sjezdem se pán v mizerně vyhlížejícím otlučeném SUV rozhodl, že to se prostě nedělá, že on také odbočuje a ukázal mi, že on také dokáže najet až na kraj vozovky. I když lilo jako z konve, přišlo mi to tak absurdní, že jsem se musel smát. Tak jsem tam za ním stál, popojížděl kousek po kousku a přemýšlel, co je zač. Tlačí ho boty? Bolí ho zuby? Spíš to vypadalo na nějaký hodně velký mindrák a sebevědomí žížaly. No, je mu přáno. Už jsme párkrát jel v dešti i delší štreku kilometrů, ale tohle bylo fakt asi nejhustější.
A z jiného soudku: Původně jsem panu Bartošovi (Žoldnéři, díly JFK) chtěl dělat jen editora, ale nakonec se to změnilo ve společné dílko, které je po cca 4 letech prakticky hotové. Chce to jen zeditovat, ale nevím, kdo z nás dvou to udělá. Pracovní název zní Války strojů. Za všechny vědecké a technické chybu mohu samozřejmě já.... :-)