První desetina roku za námi
Představoval jsem si, že začátek roku mi dá čas nadechnout se, ale nějak se nevyplnilo. Už je únor... S panem Bartošem finišujeme na korekturách naší společné knihy. Tedy spíše já finišuji, poslal mi krátkou zprávu, že je to jen a jen na mě a za odměnu si prý mohu přisvojit i jeho díl slávy. Tsss, tak to chodí : - ) Za slávu si člověk víno nekoupí. Ale je to opravdu šílené dílko, řekl bych, že ani jeden z nás by to sám dohromady nedal. Zatím jsme se neshodil na názvu, proto máme každý svůj ... To se bude muset odladit.
Po krátké desetistránkové Baklyovce, kterou jsem spíchl přes Vánoce s pracovním názvem Krátká zastávka na dlouhé cestě, jsem si řekl, že si střihnu něco podobného. Po pěti stranách jsem naznal, že je to nepoměrně složitější příběh a začal jsem pracovat na syžetu. U toho jsem i zůstal. Zatím.
Pak mi pod rukama košatí příběh ze světa, kde lidé znovu expandují na území ztracená během světové vály (nevím, které). Jenomže to nemají jednoduché, staré autonomní zbraňové systémy občas fungují a genetické jedy mají hodně nečekané následky.
To je tak všechno. Přestože tenhle víkend byl větrný a pro řidiče nepřívětivý, celkově tahle zima stojí za figu, stejně jako ta předešlá :( a už má končit. Žádné koulování, sáňkování, stavění iglů ....