Esej 1 - Sbližování Science fiction & Fantasy
Napsal uživatel petrsimi dne Ne, 17/03/2013 - 20:38.
Definice fantasy a sci fi, mírně zvulgarizovaná a zjednodušená až na samotnou dřeň, tak jak ji chápe většina čtenářů zní: Pokud jsou tam rakety (má to trysky, střílí se z paprskometů atd …) je to sci-fi, pokud jsou tam kouzla a máchá se přitom mečem, jde o fantasy.
Tato definice je dnes zastaralá.
Kdysi dávno, počínaje Julesem Vernem přes H.G. Wellse s rozkvětem ve zlaté éře, se sci-fi intenzívně zajímala o techniku a způsob, jakým člověku poslouží v jeho postupném ovládnutím přírody. Později se těžiště přesunulo na vztah techniky a člověka, na vzájemnou vazbu a následné zpětné ovlivnění. Ještě později se zájem přesouvá více na člověka, na sociálně biologickou evoluci ve světě proměněném technikou. Ve všech etapách jsou ovšem respektovány (někdy s výhradami, viz nadsvětelný pohon, hyperprostor a další klasické rekvizity) přírodní zákony a náš vědecký pohled na svět. Postupně přestává být důležité, jak věci fungují, ale co se s nimi dá podniknout. To znamená, že narůstá význam příběhu. Vzhledem k tomu, že se pohybujeme ve sféře sci-fi, jde o příběhy odehrávají se v mantinelech objevených a popsaných Newtonem, G. Galilelim, Ensteinem, Planckem, Nielsem Borem, Maxwellem a spoustou dalších.
Fantasy se nezajímá o to, jak věci fungují. Mantinely možného jsou tak daleko, až se zdá, že žádné neexistují. Zde šlo, jde a půjde (?) vždy, hlavně a pouze o příběh. Mezi standardní dovednosti jen trochu schopnějších hrdinů patří metaní blesků (fajerbolů, zakletí … ), ničení nepřátel pouhou silou myšlenky a schopnost měnit vlastnosti jakýchkoliv živých i neživých objektů.
Kouzla a jejich účinky se jazykem vědy dají popsat jako myšlenkou prováděné změny molekulární a atomární struktury hmoty. Tyto změny jsou uskutečňovány v takzvané černé skříňce, což v překladu znamená, že nevíme jak se uskutečňují a ani nás to příliš nezajímá.
Od dob H.G. Wellse, M. C. Sklodowské či R. Rutheforda udělala věda obrovský krok kupředu (doufejme), a co víc, uhání stále rychleji. Problémy, se kterými se nyní špičky základního výzkumu zabývají, jsou pro nás, obyčejné lidi, téměř nepředstavitelné. Pochybuji, že někdo ze čtenářů tohoto textu bude mít dostatečné matematické vzdělání, aby mu byla jasná kvantová teorie superstrun, s jejíž pomocí se fyzikové snaží dobrat komplexní teorie jednotného pole, nebo že někdo bude schopen vysvětlit, případně alespoň matematicky popsat (nejde o totéž) funkci stoje času založeného na propojení dvou stabilních černých děr s „jistým vlastnostmi“. (Podle toho co vím, současná fyzika existenci takovéhoto monstra nevylučuje). Já sám nejsem takovým talentem obdařen, a občas mám chuť upsat za podobné nadání svou duši Ďáblu. Pro nás laiky je důležité, že počítače jsou stále výkonnější, že jsme schopni vytvářet učící se systémy (semiinteligentní a postupně určitě inteligentní), začínáme tušit, jak funguje náš vlastní mozek, snažíme se proniknout do „biologického programování živých organismů atd.
Pokud jen trochu extrapolujeme vývoj vědy, zjistíme, že s pomocí nástrojů budeme schopni přesně definovaným způsobem měnit molekulární i atomární strukturu hmoty (např. nanomechanismy + nanoroboti) nebo provádět přeměnu - metamorfózu živých organismů pomocí nástrojů genetického inženýrství a genetického programování (na míru vyráběné hormony, syntetické buněčné organely, modifikované viry …)
Mluvíme o schopnostech, jimiž by správně měli oplývat jen hrdinové fantasy příběhů. Navíc ve skutečnosti nevíme, jak je tohle všechno možné, protože většina z nás nemá dostatečně vzdělání nutné k proniknutí do podstaty těchto problémů. Vše je pro nás zavřeno v černé skříňce. Netušíme, jak se to dělá a zajímají nás jen výsledky.
Kouzlo způsobující, že se srdnatý protivník změní v blekotavého přisluhovače zla, je totožné s infikováním speciálními viry, které přebudují lokální vyhodnocovací centra v mozku a současně přepíší pečlivě vybrané paměťové molekuly. Srdnatý protivník se zase změnil v blekotavého přisluhovače zla.
Rozdíl mezi sci-fi a fantasy zmizel, alespoň z hlediska rozlišovacího kritéria založeného na přítomnosti raketových trysek, nebo zázračných mečů moci.
Bohužel, jeden rozdíl existuje – v kvalitě. Tento rozdíl souvisí právě se vztahem sci-fi & fantasy & non-fiction. O tom někdy příště, až mě k dalšímu sepisování vyprovokuje zdlouhavá debata kulturních snobů, nebo pseudointeligentní replika jednoho z dinosaurů české kulturní scény. Jdu se věnovat něčemu, co za to opravdu stojí, to znamená příběhům.
Komentáře
No, rozdíl mezi scifi a
No, rozdíl mezi scifi a fantasy nezmizel. Prolínají se občas, to je pravda, ale hranice žánru stále existují.
Sám jste to dokonale popsal u té přeměny srdnatého protivníka změní v blekotavého přisluhovače zla - jestliže k proměně dojde, když mág mumlaje formuli učiní složité gesto rukou, je to fantasy; pakliže k témuž dojde, když nikoli mág, nýbrž vlastně kdokoli vpraví na dálku - řekněme pneumatickou pistolí - do srdnatého bojovníka aerosol obsahující speciální rychle působící viry vyvinuté v laboratořích technologické planety Wiarga (nebo v laboratořích CIA, Mossadu či KGB), kráčí o scifi. Když bojovník vrhne na bandu skřetů ohnivou kouli, je to fantasy, když vrhne na bandu skřetů ruční granát, je to scifi.
Prostě když zázraky dělá magie, je to fantasy, když zázraky se realizují skrze sofistikovanou techniku, je to scifi.
Pochopitelně existují i rozdíly ve stylu - koneckonců jinak se popisuje činnost hlavního hrdiny v nějakém neurčitém středověku technologicky ustrnuvším před vynálezem střelného prachu, kde se obvykle fantasy děje a kde se prohání osvalený hrdina s mečem a bojovým kladivem doprovázen jsa trpaslíkem, mágem, jinochem a lepou děvou, hledaje magický artefakt, a jinak se popisují marťanské písky či čpavkové bažiny planety Dzéta18, jimiž se prodírá crawler s profesorem přes cizí civilizace, dvěma výsadkáři na hrubou práci a lepou děvou specialistkou na ten crawker a software hledající ztracenou sondu s údaji o cizí civilizaci.
A pochopitelně ve scifi nebudou meče moci a ve fantasy raketové motory na dimetylhydrazin a fluór.
Ve scifi bylo sice různě důležité, jak věci fungují, respektive nakolik se autor uvolil to popsat (s rizikem, že ono technično se s dobou stane překonaným, viz Robur Dobyvatel nebo Lemovi Astronauti i k Mrakům Magellanovým), ale vždy bylo těžiště v lidech a v tom, co s tou technikou podnikají (zase Lem Návrat z hvězd - když i tam je technično už trochu zastaralé). On by to ostatně jinak nikdo nečetl. Úskalím scifi je právě to sci - ono najednou je děj scifi v přítomnosti a přitom to není pravda, je to překonané, ba naivní (jinak výteční Strugačtí v Planetě nachových mračen třeba). Jen nemnozí mistři žánru dokážou tuto propast překlenout bez berličky včasení díla do budoucnosti tak vzdálené, že se v ní už to dílo určitě číst nebude.
A podstatnou součástí scifi je kontakt s mimozemskými civilizacemi (klasika Lem Planeta Eden).
Scifi má ještě jedno úskalí - i v té nejprostší space opeře, kde to sci je pouhou kulisou, musí si autor trochu tykat s technikou, fyzikou, matematikou, biologií etc., aby nepsal vyložené hovadiny. A to je trochu problém. I třeba slavných Hvězdných válek.
U fantasy tohle chybí. Autor si vymyslí svět a nemusí v podstatě nic znát. Ze všeho se vylže pomocí magie a pokud nemá tušení o šermu a popisuje souboje svého hrdiny jak Hurvínek, čtenáři to nepoznají, nemajíce též vědomosti o šermu. Děje se v neurčitém středověku - reálie jsou víceméně obecně známé - a zbytek je ring volný. Co si vymyslíte, to máte - a nikdo Vám nebude rozporovat, že na zakřivení prostoru a času nestačí třívrstvé kouzlo a že je potřeba minimálně čtyřvrstvého. I když povědomí o historii není na závadu - a je nezbytné u fantasy zasazené do pozemské minulosti.
Ostatně definice praví, že když jsou v tom draci, udatní reci a princezny, je to pohádka. Ale když se tam navíc ještě souloží a případně tečou potoky krve, je to už fantasy. :-)
jurax@seznam.cz
Přidat komentář