Ve službách klanu

Herbert Ducatti je horník. Hluboko v podzemí těží pro klan čarodějů aktivní drahokamy. V Severních horách je ložisek surových krystalů spousta, ale není snadné je těžit – koncentrovaná magie v průběhu pár hodin vypálí mozek každého obyčejného člověka. A pokud se prokope dostatečně hluboko, stačí k tomu sekundy. Přežít v Hlubině mohou jen čarodějové. Ale to stále není to nejhorší…


Aktivní drahokamy chtějí všechny klany. A o to, co chtějí všichni, se obvykle bojuje. Herbert Ducatti toužil jen přežít…


Alespoň zpočátku.


A něco o vzniku knihy: Příběh, v němž by doly a podzemní prostory vůbec sehrály důležitou roli, jsem toužil napsat už dlouho. Začalo to kdysi dávno, při čtení Pána prstenů, kdy se Gandalf a spol probíjeli ponurou Mórií, později se nutkání umocnilo ještě některými přiběhy Felixe a Gotreka.  Před mnoha a mnoha lety jsem začal i román, ale nic z toho nebylo, protože ovlivněn Pánem prstenů a hrami na hrdiny, jsem operoval s rasami trpaslíků a dalších a nešlo mi to přes prsty. Poté, co jsem poprvé vyslechl skladbu Kabátů: Dole v dole, z toho byla alespoň stejnoměnná povídka, ale s románem jsem měl pořád utrum.


Vlastně ani Ve službách klanu nebylo takto od prvopočátku cíleno. Jako první jsem napsal samostatnou novelku, která je vlastně poslední kapitolou románu. A protože se mi zamlouvala a hlavní hrdina, Herbert Ducatti, vzbuzoval mou zvědavost, začal jsem definovat a popisovat jeho minulost, kterou jsem na počátku jen vzdáleně tušil.


Samozřejmě jsem toho využil i k tomu, abych víc popsal svět Vegaše, jeho rozmanitost, zákonitosti a vztah ke světu, v němž žijí Koniáš a Bakly o necelé čtyři století později.

Ilustrace: 
Jan Doležálek
Vyšlo: 
2013
Hodnocení: 
Average: 4.7 (87 votes)

Komentáře

jak to děláš že píšeš tak rychle? když se podívám, tak já přijdu z práce, kde celej den čtu doklady, předpisy, dokumenty nejrůznějších typů, doma udělat večeři, popovídat si s ženou, dětma, umýt nádobí, uložit děcka, umýt se, kouknout s manželkou na něco, a pomalu jít spát... jestli něco přečtu tak na tu občasnou hodinku ve vaně, kdy po mě nikdo nic nechce a mám klid - když zrovna nemám v hlavě jiné problémy.
Na první tvojí knihu jsem narazil na predátory - ve své podobě žhavé novinky a od té doby jsem se rozhodl, že si přečtu všechno co jsi napsal. Bohužel jsem zjistil, že než já něco přečtu, ty už vydáváš něco jiného. Takže se zase ptám... jak jen to děláš?
* * * myšleno obdivně * * *
R.Č.

Chlape, si génius. Na Vánoce sem si od tebe vyzkoušel dvě knížky. Ve službách Klanu a Drsný Spasitel. Rovnou se přiznám že je mi 14, čtu rád a tvé knížky mě neuvěřitelně ohromily. Nalézám v nich věci které nacházím i kdesi v temných koutech mé mysli. Tvé knihy mě dokážou odtrhnout od reality takovým způsobem, že naprosto ztrácím pojem o čase. Zrovna u této knížky se mi moc líbí poslední kapitola- Démon. Je to úžasně napsané, jak do sebe postupně vleptává krystaly, ničí sousední klan. Prostě geniální. Jen tak dál. Si pro mě vzor.

Díky za elektronické verze knih. Tak nějak jsem na ně přesedlal a ta rychlost s jakou se můžu začíst mi prostě vyhovuje.

Díky, moc zajímavá informace a postřeh. K tomu mohu říct, že jsem cítil rozdíl mezi poslední kapitolou, kde byl hlavní hrdina "přebujelé monstrum" a první částí příběhu.  A snažil jsem to sesouladit, Ale  úplně to nikdy nejde, i když jsem se snažil, v několika vlnách. V primární verzi byl .... fakt monstrum :).  

Panečku chlape,
včera jsem přečetl "Ve službách klanu" a jsem spokojen. Po Drsném spasiteli, který mi úplně nesedl (násilí mi přišlo až samoúčelné) a upírském "Visio in extremis", ke kterému jsem měl jisté výhrady (napsal jsem je tehdy do zdejších vzkazů - čili toho guestbooku) opět kniha na pochvalu.
Chtěl jsem napsat, že po těchhle posledních knihách (JFK beru nějak zvlášť) jsem měl obavy, zda se vývoj autora nevydal směrem, který už není pro mě; nějak jsem pozapomněl, že v mezidobí vyšel ještě Bakly - Čas žít, čas zabíjet. Každopádně Ve službách klanu vnímám nejen jako návrat k oblíbenému světu Vegaše, ale jako nějaké celkové "omlazení" ... teď jen uvažuju proč. Možná díky pěknému popisu zamilovanosti hlavního hrdiny, nevím (nechci si připustit, že knihu hodnotím lépe jen pro její žánr).
Informace o vzniku knihy ("Ve službách klanu") vysvětlují můj dojem dvou poměrně oddělených částí příběhu - první Horník plus Čaroděj a druhá Veterán (plus "interlog" Démon). Přijde mi, že se ony dvě části liší nejen v pojetí hlavního hrdiny (v druhé části je z něj přebujelé monstrum), ale i ve způsobu psaní. Možná by je neškodilo oddělit i "oficiálně".
Tak jako tak díky za příběh, kterému ke čtivosti přispěly i přesvědčivé popisy (podzemí, světa vůbec a - jako vždy - magie).
Těším se na další.
J.
PS. Ohodnotil bych to čtyřma hvězdama, ale buď je to hodnocení nefunkční nebo jsem tupý.

Díky za upozornění, jak to testuju přihlášený, nenapadlo mě, že jsem nedal anonymům právo hodnotit.

Přidat komentář