Ranní teploty

Ráno mrknu na teploměr - 0,6 °C. Tak jsem motorku nechal stát ... a oděl se do plechu. No jo, měkkýš. A odpoledne je mi to líto :)

Bakly a kosa po ránu

Jen tak pro radost si po večerech připisuji příběh s pracovním názvem Bakly - město. Osnovu mám více méně v hlavě, ale nevím, jak to dopadne. Myslím s příběhem. Bakly začíná být unavený a nechce se mu už příliš ... žít.  Jen to zabíjení ho zatím drží nad vodou.  

Dnes ráno bylo lehce přes pět stupňů, znamenalo to vytáhnout kožené kalhoty, protože tahle teplota už nedělá mým kolenům na motorce dobře. Ale sezóna se krátí, jakmil začnu jezdit do práce i z práce za šera, končím. Reflektor je příliš slabý a mám pocit, že vidím na příliš krátkou vzdálenost přes sebe.

Zakuti do oceli

Tak, dopsal jsem Zakuti do oceli. Plánoval jsem to o sto stran kratší a stejně jsem ještě spoustu věcí musel vypustit. Ale konec je pozitivní, samozřejmě: A tak tam šťastně žili až do smrti : - ). Tenhle týden jsem využil volnějšího tempa a byl se párkrát protáhnout. Chtělo by se to hýbat pravidelněji, mám pocit, že unavené nohy nejsou ani mé, ale stálo to za to. Od slunovratu uběhl víc než měsíc a je to znát, ranní a večerní stíny začínají mít kvalitu pozdních léta a v jejich zákoutích se pomalu plíží melancholie...

Vedra

Vedra mě fakt nebaví. Jak klukovi mi přezdívali mrož nebo tuleň a pokud je přes třicet, trpím. Stojím za oknem, dívám se ven, občas sklouznu pohledem na údaj z venkovního teploměru.  Je stíněný, ale jeho kryt nemá standardní rozměry používané na profesionálních meteostanicích, tedy asi bude ukazovat o něco víc, než by měl. A teplota stoupá ..., rekord, který jsem zatím na svém teploměru viděl, je 41.2 °C. Ale i pouhých pětatřicet stačí k tomu, abych učinil jednoznačný závěr, že ven prostě  nejdu. A jdu si raději udělat něco studeného k pití ....

Ráno

Chladné ráno, po dlouhé době jsem nejel po poloslepu (dal jsem si tu práci a vyčistil plexi helmy). Předtím jsem přihodil nějakou tu stránku, přesnji dvě. Zase tak brzo jsem nevstával. A mezi ušima mi skoro nezávisle na mé mysli cykluje další JFK příběh, a Baklyho příběh. Je jich nějak hodně :)

Nedokončená věta

Psaní obvykle ukončuji dovršením nějakého logického celku, alespoň odstavce. Někdy se ale nezadaří a dnes ráno mě přivítala jako poslední nedokončená věta: Snížil jsem výkon motoru a .... dál to nebylo. Jak snížil výkon motoru, proč? Vždyť se blíží riziková situace, o pár řádků výš aktivovali zbraňové systémy! Co tím chtěl básník říct??? Místo psaní jsem přemýšlel a pročítal zpětně text. Až jsem zavřel komp. vzpomněl jsem si - snížil výkon kvůli sání, ale to už jen jiná kapitola a tu objasní až ve vlastním příběhu. Poučení: Neměl bych končit v půli věty ....

Motorka

ideání počasí na motorku, návraty z práce jsou nádherně relaxační, hmyzácí tříštící se ve sto kilometrové rychlosti o plexi helmy, sem tam tvrdý zásah nějakým odolnějším kouskem,  vysoká neposečená tráva vyklánějící se do silnice kosená při úhybných manévrech zrcátkem, zemědělské stroje vyjíždějící z bočních komunikací a napomáhající tak přirozenému výběru mezi motorkáři :) Ale teď vážně. Dá se jet pomaleji, motor nechat bublat na dvou a půl tisíccíh a užívat si pozdní jaro ... 

Večerní psaní

Včera, i když unavený a tak nějak vyřízený, jsem se pokusil přidat pár stránek. Podařilo se, třebaže mi to šlo jak psovi pastva, uvidím, jak budu s textem spokojený dnes. Chyběl mi relax při návratu z práce, proto jsem dnes vyrazil na motorce. Bylo sice deset stupňů a já nejsem dvakrát teple oblečen, ale tu chvíli je to v pohodě a díky chladu nelétali žádní hmyzáci, tudíž přes plexi helmy stále vidím :).

Květen

Uhuhuh. Květem v plném proudu. Ani nevím, jak ten čas uběhl ... Stalo se, že hackeři (hacker) napadl moji stránku a celou ji smazal, naštěstí Petr dokázal všecha data obnovit. Moc mu děkuji. Přestávám zvládat tok času, potřeboval bych nějak spomalovač, nebo protahovač, nebo alespoň pořádnou gravitační anomálii, i když s tou bych si asi nevěděl rady.

První desetina roku za námi

Představoval jsem si, že začátek roku mi dá čas nadechnout se, ale nějak se nevyplnilo. Už je únor... S panem Bartošem finišujeme na korekturách naší společné knihy. Tedy spíše já finišuji, poslal mi krátkou zprávu, že je to jen a jen na mě a za odměnu si prý mohu přisvojit i jeho díl slávy. Tsss, tak to chodí : - ) Za slávu si člověk víno nekoupí.  Ale je to opravdu šílené dílko, řekl bych, že ani jeden z nás by to sám dohromady nedal. Zatím jsme se neshodil na názvu, proto máme každý svůj ... To se bude muset odladit.

Stránky