Miroslav Žamboch

Někdy v roce 1998 jsem začal pracovat na románu, který později vyšel pod názvem "Na ostřích čepelí". A Koniáš byl hlavní postavou. Teď už nemohu říct, zda byl stvořen hrdina pro román, nebo román pro hrdinu, nejspíš to bylo něco mezi tím.
Už od počátku jsem věděl, že nechci, aby NOČ byla zbytnělá povídka, jakých je ve fantasy spousta - to znamená lineární příběh, kde hrdinové putují po niti děje a ze zákrutů se na ně valí korálky problémů a obtíží. Chtěl jsem, aby to byl skutečný příběh, kde hrdinové nejenže uskuteční cestu z bodu A do bodu B, ale neméně dobrodružnou, náročnou a nebezpečnou výpravu absolvují ve svých hlavách a srdcích.
Vlastně jsem NOČ psal dvakrát. Poprvé, kdy jsem se spoustu věcí učil za pochodu, protože skutečný román je mnohem větší a zatraceně slložitější stavba než povídka. A pak znovu, kdy jsem nabyté znalosti a zkušenosti aplikoval na předchozí text. Potřetí jsem román upravoval a zkracoval na požadavek nakladatele - v té době nepřipadalo v úvahu, aby byl publikován dvojdílný román neznámého, navíc ještě českého autora.
Byla to extrémně náročná práce a bez pomoci bych ji asi nedokončil. Dodnes nevím, zda zkrácení bylo ku prospěchu, či ke škodě věci, ale časem jsem ho přijal za své.
Koniáš byl ústřední postavou románu, nebezpečný, tvrdý, téměř dokonalý. A jeho samotného doplňují další hrdinové, lidštější, ne tak tvrdí a smrtonosní, jako je on. Dodnes jsem s polibkem čarodějné múzy i s odvedenou prací spokojen.