Eseje

Esej 4 - Úryvek z workshopáckého dopisu

Napsal uživatel petrsimi dne Ne, 17/03/2013 - 20:43.

(workshopu se zúčastnili i autoři delších textů, někdy i celých románů; jejich práce jsem samozřejmě na webu neuveřejňoval, ani jsem je podrobně neanalyzoval, pouze jsme si o nich povídali)

Každá postava se musí v průběhu příběhu vyvíjet (pokud není opravdu krátký). Sám o svých postavách dost přemýšlím a kladu si tyto otázky: (někdy možná ani nenacházím odpovědi a občas mi odpovědi přicházejí až v průběhu psaní). Ale pokládám si je ještě před jeho začátkem: 

  • Jaký je hrdina na začátku? V čem je dobrý, skvělý? má nějaké slabosti? 

Esej 3 - Míry, váhy, jazyk a fantasy

Napsal uživatel petrsimi dne Ne, 17/03/2013 - 20:41.

Ve svých knihách používám současné míry a váhy a budu je používat, proto vyjádřím svůj názor

Nejprve obecně:

Knihy musí být psané moderním jazykem - jinak je nikdo nebude číst. I v historizující próze se používá pouze napodobenina jazyka epochy, ve které se příběh odehrává. Originálu by nikdo nerozuměl. Pro fantasy to platí také, archaismy se používají zejména pro vytvoření atmosféry. Například zakladatel kánonu Robert Erwin Howard byl v používání moderních termínů ve svých conanovských příbězích tak radikální, až se to zdá neuvěřitelné. V povídce The Thing In The Crypt (dokončená podle jeho pozůstalosti, dle mě jedna z mála vynikajících, na které kromě něj pracoval ještě někdo jiný) popisuje mladého Conana utíkajícího před vlky zhruba takto (bez nároku na přesnost překladu, mám to do své knihovničky poměrně daleko):

Esej 2 - O psaní a tak

Napsal uživatel petrsimi dne Ne, 17/03/2013 - 20:40.

 

Psavci mají v hlavě spoustu představ, myšlenek, ti postiženější z nich často i celých světů, které utiskují jejich mozkové závity a nemohou ven. Potřebují se jich zbavit a jednou z možností je se z této choroby vypsat a sdílet svou prokletou imaginaci s ostatními. Existují psavci různých schopností a kvalita toho, co napíšou, závisí v zásadě na třech základních věcech.
 
  1. Jak moc zábavný, zajímavý a propracovaný je jejich vnitřní svět pro ostatní. Musí být přiměřeně konvenční - tisícistránkový román autisty popisující svůj pokus o komunikaci se stéblem trávy by vás asi nezaujal, i kdyby byl napsaný sebelépe. Samozřejmě i přiměřeně nekonvenční. Konvenčních stále stejných věcí najdete na policích desítky. Utěšeně jich přibývá a často jsou to velmi velmi tlusté svazky. Profesionálové své představy upravují do komerčně nejvýhodnějších podob.
  2. Jak dokonale psavec dokáže svůj svět přiblížit, zprostředkovat. Ani člověk skvěle ovládající všechny nuance jazyka nemá vyhráno, i když formulační schopností jsou podmínkou nutnou, nikoliv postačující. Existuje spousta řemeslných postupů a fint, které klasifikují a porovnávají literární kritikové. Jenomže vždy až po té, kdy je někdo jiný použil, aniž by obvykle měl jejich vzdělání.
  3. Na osobnosti hodnotitele. To je neoddiskutovatelné, protože nikomu se nelíbí všechno. Pokud existuje příběh, o kterém se prohlašuje, že se líbí všem, je perlou, základním kamenem, tvůrcem nového kánonu.. Na druhou stranu podobné opěvování může být často i tím, že je právě „in“ tvrdit, jo! To je super! 

Esej 1 - Sbližování Science fiction & Fantasy

Napsal uživatel petrsimi dne Ne, 17/03/2013 - 20:38.

Definice fantasy a sci fi, mírně zvulgarizovaná a zjednodušená až na samotnou dřeň, tak jak ji chápe většina čtenářů zní: Pokud jsou tam rakety (má to trysky, střílí se z paprskometů atd …) je to sci-fi, pokud jsou tam kouzla a máchá se přitom mečem, jde o fantasy.

 
Tato definice je dnes zastaralá.
 
Kdysi dávno, počínaje Julesem Vernem přes H.G. Wellse s rozkvětem ve zlaté éře, se sci-fi intenzívně zajímala o techniku a způsob, jakým člověku poslouží v jeho postupném ovládnutím přírody. Později se těžiště přesunulo na vztah techniky a člověka, na vzájemnou vazbu a následné zpětné ovlivnění. Ještě později se zájem přesouvá více na člověka, na sociálně biologickou evoluci ve světě proměněném technikou. Ve všech etapách jsou ovšem respektovány (někdy s výhradami, viz nadsvětelný pohon, hyperprostor a další klasické rekvizity) přírodní zákony a náš vědecký pohled na svět. Postupně přestává být důležité, jak věci fungují, ale co se s nimi dá podniknout. To znamená, že narůstá význam příběhu. Vzhledem k tomu, že se pohybujeme ve sféře sci-fi, jde o příběhy odehrávají se v mantinelech objevených a popsaných Newtonem, G. Galilelim, Ensteinem, Planckem, Nielsem Borem, Maxwellem a spoustou dalších.
Fantasy se nezajímá o to, jak věci fungují. Mantinely možného jsou tak daleko, až se zdá, že žádné neexistují. Zde šlo, jde a půjde (?) vždy, hlavně a pouze o příběh. Mezi standardní dovednosti jen trochu schopnějších hrdinů patří metaní blesků (fajerbolů, zakletí … ), ničení nepřátel pouhou silou myšlenky a schopnost měnit vlastnosti jakýchkoliv živých i neživých objektů.